Nejsem spisovatelka, ale psát mě baví
Mezi autorem a spisovatelem je rozdíl
Nikdy mi nešlo o to být slavná. Nikdy jsem si neřekla, že ze mě jednou bude spisovatelka. Ani se tak nenazývám – ten pojem mi zní až příliš honosně. Mám pocit, že k tomu, abych si mohla říkat spisovatelka, bych musela splňovat nějaké vyšší hodnoty. A nemyslím, že je splňuji. Bohužel.
Psaní jako tvůrčí relaxace
Vždycky mě bavilo psát. Cokoli. Už jako dítě jsem ráda vzala tužku a popisovala papíry vším, co mi přišlo na mysl. Ať už to byly nesmysly, texty písniček, příběhy, nebo jen výlevy myšlenek. Jasně, některé věci se změnily. Dnes už místo tužky používám spíše laptop – ale ten pocit zůstává neměnný. Zvuk kláves pod prsty mě pořád stejně uklidňuje. Je to má terapie.
Doma mi říkají grafomane. A možná mají pravdu – vyplňuji rodině složenky, píšu žádosti, smlouvy, prohlášení… prostě píšu pořád něco. Jenže mé e-knihy – nebo spíš mikroknihy – to je trochu něco jiného. Jsou to moje představy, strachy, touhy i zážitky přenesené do fiktivních postav. A to je na tom to nejkrásnější. Nejen samotné psaní, ale to, že se skrze něj mohu podělit o to, co ve mně žije.
Styl psaní a jeho osobní význam
Češtinu jsem měla na škole ráda, a docela mi šla. Ale přiznám se, že když píši, tak se na gramatiku příliš nesoustředím. Mohu si to po sobě přečíst několikrát – a stejně se tam objeví chyby. Někdy i takové, že sama nechápu, jak jsem něco takového mohla napsat. No, prostě se stane. A v posledních letech přibyly i další humory – převážně je to tím, že delší dobu žiji v zahraničí, kde se nepoužívá písmeno „y“. Takže najednou napíši „psichologie“ místo „psychologie“ a vůbec mi to nepřijde divné. O to víc se potom směji. A i přesto, jelikož jsem také člověk přežívající, nikoli bohatý, svá díla publikuji. Samonákladem a bez korektur – jak už o mně mnozí vědí.
Píši tak, jak umím a jak to cítím. Něco si představuji. A chci se o to podělit. Buď to někoho osloví, nebo ne. Ale nemám v plánu skončit jako „tabulková předloha„, kde se z příběhu vytrácí duch.
Jak vidím svou budoucnost a co mě naplňuje
Slávu nečekám – a to nejen proto, že je trh přesycený. Ale protože mi o ni nikdy nešlo. Ale nechci ani, aby mi příběhy zůstaly jen v šuplíku. Každý prodaný kus mě potěší, to je jasné. Ale víc než čísla pro mě znamená ten samotný fakt, že někdo čte něco, co jsem napsala. Třeba jen, aby utekl z reality. A třeba v tom na chvíli našel i sám sebe.
